Jdi na obsah Jdi na menu
 


Clevelandský hnědák

17. 8. 2007

ObrazekClevelandský hnědák je z původních plemen chovaných ve Spojeném království nejstarší. Jeho předek chapman (známý také pod názvem vardy, pokud byl chován na sever od řeky Tees), byl soumarský kůň s černou hřívou, ohonem a nohama. Ze středověku máme údaje, že se choval ve Wapentake of Langbaurgh, v oblasti odpovídající dnešním severovýchodnímu Yorkshiru a Clevelandu. Od vlády Jiřího II. (1727 - 1760) se Clevelandský hnědák těšil královské ochraně a jeho plemenná kniha byla zveřejněna v roce 1884. Dodnes má toto plemeno stálé místo v královských stájích...

Vysvětlení názvu:

Toto plemeno je anglického původu a jeho název je odvozen od malého anglického hrabství Cleveland, jehož střediskem je město Middlesborough. Leží mezi Severním Yorkshirem a Durhamem. Tento výborný kůň skutečně vznikl v oblasti, jejíž jméno právem nese.

Původ a historie:

Na blatech v Severním Yorkshiru, na sever od řeky Tees, se odedávna popásali známí "kupečtí koně" (chapman horses). Byli to nenároční, skromní koníci, zřídka vyšší než 142 cm, kteří sloužili jako soumaři v kupeckých karavanách. Nosili metrákové náklady železné rudy, stavební kameny, potaš a další suroviny z důlních oblastí do přístavů.

Měli spoustu dobrých vlastností, a tak se koncem 17. století stali předmětem zájmu chovatelů. Vytvořili základní stádo, k němuž byli přikřížení berbeři, andalusané a konečně i nejstarší angličtí plnokrevníci ještě před vznikem General Stud Book. Především zmiňovaný berber měl velký vliv na formování clevelandského hnědáka. Sňatkem s Kateřinou z Braganzy získal Karel II. v roce 1661 pro britskou korunu severoafrický přístav Tanger a mezi ním a přístavy v severovýchodní Anglii zavládky čilé styky, zejména poté, co se na výstavbě Tangeru začali podílet britští podnikatelé. Je jisté, že se ze severní Afriky dováželi právě berberští koně. V druhé polovině 17. století, po anglické občanské válce, se do severovýchodní Anglie dostalo také mnoho španělských koní. Byli nebo měli být vlastnictvím nadbytečných důstojníků a byli tedy pro chovatele snadno dostupní.

Tak vznikl výkonný a všestranný pracovní kůň, hnědák pěkného zevnějšku, pojmenovaný podle Clevelandské pahorkatiny, oblasti, kde byl zušlechtěn. Drsné podnební kraje, zejména tuhé zimy, přispěly k silné konstituci tohoto koně.

Clevelandský hnědák si uchoval po svém kupeckém předkovi sílu a vytrvalost, nohy bez rousů, protože ty by mu v kraji s těžkou jílovou půdou byly na obtíž, ale získal větší výšku a vznosnější postavu. Plemeno vykrystalizovalo poměrně rychle, ovlivněno mimo jiné i provtními plnokrevníky Jalepem a Manicou (dříve než získali toto označení a slávu) a již v první polovině 18. století se clevelandský hnědák těšil ochraně krále Jiřího II. Jeho plemenná kniha byla zveřejněna v roce 1884, ale již od konce 18. století se cleveland chová čistokrevně, bez jakýchkoliv příměsí cizí krve. Právě stabilita a spolehlivost tohoto plemene byly důvodem, proč se vyváželo do mnoha evropských zemí, aby zlepšilo tamní plemena.

Byl to nejlepší a nejsilnější kočárový kůň své doby. Dodnes má toto plemeno zajištěné místo v královských stájích. Později sloužil i v zemědělství a k tahu těžkých nákladů na jílovité půdě, ale také jako výborný lovecký kůň. Po II. světové válce však chov clevelanda upadl a v roce 1962 existovali jen čtyři čistokrevní hřebci v celém Spojeném království. Plemeno zachránila královna Alžběta II., která koupila hřebce Mulgrave Supreme, jenž měl být prodán do USA. Chov byl oživen a za 15 let již měla Velká Británie 36 čistokrevných hřebců. Plemeno se dále rozvíjí především jako výkonný sportovní kůň, uplatňující se v mnoha různých oborech.

Popis a charakteristika:

Clevelandský hnědák je mohutný, ale velmi pohyblivý kůň typické barvy. Je to tmavý hnědák a jinou barvu nesmí mít. Přestože se během vývoje jeho exteriér neobyčejně zlepšil, uchoval si všechny klady spolehlivého pracovního plemene. Nikdy nebyl ovlivněn chladnokrevnými koňmi a nejvýznačnější vliv, který se u něho projevil, je podíl berberské krve. Španělská krev se projevuje na profilu koně.

Po svých španělských předcích má úhlednou hlavu s mírným klabonosem, pěknýma výraznýma očima a pohyblivýma, dosti dlouhýma ušima. Má mohutný klenutý krk, svalnaté plece, výrazný kohoutek a zejména u klisen trochu dlouhý, někdy měkčí hřbet. Hrudník je hluboký, žebra dobře klenutá a záď svalnatá, pěkně zaoblená, i když mírně spáditá a dlouhá. Míra od kohoutku k lokti je obyčejně větší než od lokte k zemi.

Suché a čisté nohy jsou bezvadné, dostatečně silné pro práci v jílovité půdě. Rohovina kopyt je tvrdá, kvalitní a jejich velikost odpovídá mohutnosti koně. Klouby jsou velké a pevné, holeně poměrně krátké. Cleveland má bohatou černou hřívu i ocas, černé nohy a nesmí mít žádné odznaky. Srst je přiléhavá, sytého odstínu a má vysoký lesk. Výraz je příjemný a inteligentní. Výška koně v hohoutku je 163 - 168 cm.

Povaha:

Tento původně tažný kůň má velmi dobrou, spolehlivou povahu. Je klidný, poslušný a učenlivý a dovede rychle reagovat i v obtížných podmínkách. Je to jedno z mála plemen koní, které obstojí na těžkých rozbahněných cestách i s nákladem a přitom dovede udržet přiměřenou rychlost. Byl dlouho oblíbeným kočárovým koněm, ovšem na upravených silnicích byl pomalejší než později vyšlechtěný yorkshirksý kočárový kůň. Naštěstí je výborným a spolehlivým skokanem a pod jezdcem podává v terénu dobrý výkon. Díky přívětivé povaze a trpělivosti se osvědčuje i jako všestranný rodinný kůň, který přilně k lidem a při dobrém výcviku toleruje i děti. Je však i odvážný a má pevné nervy. Jeho velkou předností je, že není lekavý a dobře snáší střelbu.

Využití a sport:

Clevelandský hnědák se poměrně rychle zbavil dědictví po soumarech, zejména dlouhého hřbetu. Původně sloužil jako tažný a kočárový kůň a prosadil se i jako reprezentační karosier do královských hřebčínů, později, když byl hojnější a přišel o královskou přízeň, pracoval v zemědělství, kde se znamenitě osvědčil. Zejména v severovýchodní Anglii s těžkými jílovitými půdami se dodnes vysoce oceňuje jak při zemědělských pracích, tak v lehkém tahu. Síla a obratnost tohoto plemene se prosazuje i při vozatajských soutěžích. Není to pouze spolehlivý tahoun, ale hlavně bystře reaguje a v kritických okamžicích uplatňuje svůj nezdolný smysl pro rovnováhu.

Je to ale i plemeno předurčené pro jízdu již vysokým kohoutkem a vyrovnanými chody. Používá se také jako lovecký kůň, protože se tak dobře pohybuje v těžkém terénu, výborně skáče přes přírodní překážky a nevadí mu střelba, lovecké signály a zvuky lovecké smečky. Pro vrcholové soutěže se ovšem kříží s plnokrevníky. S těmito kříženci se vévoda z Edinburghu účastnil mezinárodních vozatajských soutěží. Uplaňují se také jako vrcholoví skokani a zvlášť kvalitní hunteři. Cleveland byl předkem rychlejšího yorkshirského kočárového koně a koní poštovních a podílel se na zušlechťování bavorského teplokrevníka a dalších plemen v Evropě i v Americe. Přesto je to plemeno chované především ve Velké Británii, na kontinentě je vídáme poměrně zřídka. Kříženci clevelanda se v poslední době osvědčili také jako policejní koně především pro svou sílu a stabilní, dosti tvrdou povahu.

Clevelandští koně byli ještě za Rakouska chováni i v Kladrubech, ale výsledky nebyly dobré, proto byl chov roku 1918 zrušen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář